Jak vzniklo autorské právo?


Důvod vzniku autorského práva lze objasnit na příkladu ilustrátora z 19. století, který vytvořil sadu kreseb doprovázejících vydání nové knihy, kupříkladu v pražském nakladatelství. Své práci věnoval tento umělec mnoho času a jisté psychické úsilí, aby do grafické podoby převedl svou představu obrazů doprovázejících literární text, a za to byl i ohodnocen pražským nakladatelem. Nakladatel své výlohy spojené s platbou autorského honoráře zakalkuloval do konečné ceny knihy a začal prodávat knihkupcům. Kniha s ilustracemi se však dostala do rukou jiného nakladatele, dejme tomu mnichovského, který dal posléze pouze vyrýt vlastní matrice podle předlohy cizích již vytištěných kreseb. Zatímco mnichovský nakladatel prožíval komerční úspěch (jeho zboží bylo ve srovnání s cenami pražského kolegy u knihkupců konkurenceschopnější, neboť nevyplácel autorské honoráře), ilustrátor pochopitelně nedostal ani fenik.

Obdobné situace se staly podnětem k úvahám o širší ochraně produktů duševní tvořivé činnosti, jejichž cena nespočívá v hmotném substrátu, jehož prostřednictvím jsou vyjádřeny (papír s vytištěnou ilustrací, vyrytá matrice pro tisk, atd.), nýbrž ve zhmotnělém nápadu, v realizované myšlence, v originálních tazích štětce, v jedinečné barevnosti, zkrátka ve vyjádření individuálního projevu osobnosti do podoby objektivně vnímatelné ostatními lidmi.

Díla výtvarného umění i díla literární se staly prvními předměty autorskoprávní ochrany, pod zavedený a fungující institut autorského práva se začaly posléze začleňovat i další druhy děl.